Zajímavá místa v Krupce

 

MĚSTSKÁ PAMÁTKOVÁ ZÓNA HUSITSKÁ ULICE - č.1

Ve středověku byla centrem městského života. Bydleli zde horníci, později řemeslníci a v současné době platí za ojedinělou památkovou zónu s náměstím ulicového typu.
Na náměstí v Husitské ulici, v jednom z původně měšťanských domů, sídlí muzeum ve kterém jsou expozice věnované hornictví, přírodě a historii zdejšího regionu. Zajímavý je i oddíl paleontologie, mineralogie a stálá výstava funkční historické hasičské techniky. Před muzeem stojí barokní socha Františka Xaverského z roku 1717, památka na velkou morovou pohromu z roku 1680.
Naproti se nachází klasicistní budovu radnice s věžními hodinami, jejichž původní stroj je vystaven na hradě Krupka. V dolní části Husitské ulice se nachází špitální kostel sv. Ducha. Nad ním pak gotický městský kostel Nanebevzetí Panny Marie a dřevěná zvonice, která pochází z první poloviny 15. století. Vedle vchodu do kostela byla umístěna a slavnostně odhalena busta významného krupského rodáka, MUDr. Ferdinanda Arlta (1812-1887), zakladatele moderního očního lékařství. Menší socha stojící u kostela představuje sv. Jana Nepomuckého a je z roku 1800. Vcelé ulici se pak nachází několi tipických hrázděných domů a další památky.

     

                  

 

HRAD KRUPKA - č.2

Hrad byl založen nejspíše Janem Lucemburským a to někdy kolem roku 1320, neboť král měl zájem na opevnění hraničního pásu proti Sasku. Tento majetek, spolu s městečkem Krupkou, cínovými doly a Trmicemi, daroval král Jan Lucemburský listinou danou 10.12.1330 v Innsbrucku míšeňskému šlěchtici Těmovi (Thimoteus) z Koldic.Těma ještě přikoupil tvrz Kirchlici a roku 1335 smluvně upravil s pány z Bergova hranice mezi krupským panstvím a panstvím Geisberg (Supí hora). Těma byl významnou osobou při dvoře krále Jana, doprovázel ho ve skupině pánů na jeho toulkách Evropou. Koldicové si podrželi Krupku s osmiletou přestávkou až do roku1504, to znamená 166 let. Hrad byl založen na vysokém skalním ostrohu s přístupem ze severní strany. V místě, kde byl ostroh nižší, ho ještě uměle snížili příkopem.Nad ním byl postaven původní hrad přibližně obdélníkového,severojižně situovaného půdorysu o rozměrech asi 20 x 55m. Jeho dominantní velká čtverhranná věž (palác) v sobě spojovala obytný i obranný charakter, stála v severozápadním rohu hradeb a mohla mít asi tři podlaží (její podoba se nedochovala). Z obdélné věže ve východní hradební zdi, která střežila cestu, jež procházela pod městečkem, zbylo jen přízemí s gotickým hrotitým portálkem. Na konci 15. století bylo vybudováno velkolepé opevnění, které podstatně rozšířilo dosavadní stavbu (délka objektu dosáhla asi 140m).

Ze západní hradby vybíhala za ústím příchodové uličky podélná patrová budova, určená patrně pro hradní posádku, a dále dvě půlkruhové bašty. K první z nich byl v roce 1695 přistavěn příčný dům pro panský horní úřad (úřední dům). Přestože samotný hrad přestal v 17. století plnit své obranné a obytné funkce a jeho pozůstatky chátraly, život na ostrožně neustal.V úředním domě sídlila správa krupského statku a vrchnostenský horní úřad. Opuštěný hrad znovu objevila doba romantismu 19. století, kdy byl celý prostor i s okolím upraven a zpřístupněn veřejnosti a z úředního domu zřízena restaurace. Místo využívali jako vycházkový a odpočinkový areál zejména návštěvníci teplických lázní, kteří také obdivovali růže v panské zahradě.Rostlo jich tam přes sto druhů a podle nich se začalo hradu říkat Růžový hrad (Rosenburg). Trvalým problémem však zůstávalo rozpadající se zdivo hradu a jeho zabezpečování.

Během svých pobytů v teplických lázních (1810, 1813) hrad několikrát navštívil i J. W. Goethe.Goethe si dokonce Krupku nakreslil a také si poznamenal, že zřícení věže (1807) způsobilo to, že sloužila dlouhý čas jako zdroj kamenů a kvádrů. Na památku jeho pobytu mu byl postaven poblíž jižní okrouhlé věže pomník. Jiným slavným návštěvníkem byla císařovna Marie Louisa v oce 1812. Později zde byla zřízena promenádní cesta a postaveny terasy, altán, nová stáj, vodárenský domek a kolna. Poslední rekonstrukce - současný stav- proběhla v roce 1999/2000, zajišťovalo ji Město Krupka z prostředků česko-německého programu PHARE.
Romantická procházka mezi hradbami, nádherný výhled. Obřadní svatební síň v rytířském sále.

     

     

 

MĚSTSKÝ KOSTEL NANEBEVZETÍ PANNY MARIE - č.4

Městský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Krupce pochází z druhé poloviny 14. století. Nově postaven byl v letech 1479 - 1488. Po požáru v roce 1633 byl kostel o 39 let později obnoven. Nové oltáře byly dokončeny roku 1684, kazatelna roku 1688 a tzv. "svaté schodiště" se souborem plastik "Ecce homo" roku 1735. Pod původní stropní klenbou se nachází hlavní oltář s obrazem Nanebevzetí P.M., který namaloval roku 1835 starosta Josef Lehmann. Kostelní varhany zhotovil v roce 1759 Johann Daniel Ranft. Budova přilehlé fary je z roku 1756.

       

 

BUSTA MUDr. FERDINANDA ARLTA - č.4

Vedle vchodu do kostela Nanebevzetí Panny Marie byla umístěna busta významného rodáka z Horní Krupky, MUDr. FERDINANDA ARLTA (1812-1887), zakladatele moderního očního lékařství.

 

 

SOCHA SVATÉHO JANA NEPOMUCKÉHO - č.4

Ve spodní předzahrádce kostela Nanebevzetí Panny Marie se nachází menší socha, která představuje sv. Jana Nepomuckého a je z roku 1800.

 

ŠPITÁLNÍ KOSTEL SV. DUCHA - č.5

Na rozcestí s Cínovou uličkou (Stará pekárna) je původně gotický špitální kostel sv. Ducha z let 1440-1454, v dnešní podobě z poloviny 16. století, který v současné době prochází rekonstrukcí.

        

 

KOSTEL SV. VÁCLAVA - č.6

Pravoslavný, původně evangelický kostelík Svatého Václava z roku 1901 se nachází ve spodní části Husitské ulice.

     

 

HŘBITOVNÍ KOSTEL SV. ANNY - č.11

Malebný kostelík se hřbitovem se nachází v městské části Libušín. Vysvěcen byl roku 1516, až do roku 1624 býval svatostánkem krupských evangelíků, od roku 1640 je kostel katolický. V současné době je přístupný veřejnosti od května do konce září.

Název městské části Libušín vznikl podle pověsti, která říká, že se na zdejších stráních scházela bájná kněžna Libuše s Přemyslem Oráčem.

KOSTEL SVATÉ ANNY

Je pravý horský jednolodní kostelík s pětiboce ukončeným presbytářem s vysokou strmou střechou a cibulovitou věžičkou. V době baroka byla vybudována přístavba ke kněžišti, která sloužila hřbitovním účelům a také zvonice. Kostel byl renovován v letech 1851-1854 a poté proběhla větší rekonstrukce až ve třicátých letech 20. století. Barokní sochy apoštolů Petra a Pavla byly do kostela převezeny roku 1927 a pocházejí z hornického kostela sv. Prokopa.

HISTORIE

Po vysvěcení v roce 1516 zůstal kostel dlouhou dobu prázdný, bohoslužby se zde nekonaly. V roce 1576 si stoupenci protestantského učení v Krupce zvolili kostel sv. Anny za svůj chrám a zčásti jej dostavěli. Prvním protestantským farářem byl Michael Winkler, který ale již v roce 1577 Krupku opouští. Jeho nástupcem se stal další lutherán, Christoph Walter, který na den sv. Jiří, 24. 4., pronesl pronesl své první kázání. V roce 1601 se stal pastorem v Krupce Nikolaus Droschelius, pod jehož správou pokračovaly stavební práce na kostele. Dřevěná kruchta se starozákonními výjevy od Daniela Franka se datuje právě do tohoto období.

V roce 1615 nechal Georg Klippel, majetný krupský obchodník, postavit vstupní bránu. Umělecky tepaná mříž byla k této bráně osazena 1.12.1618. S rokem 1624 začíná v Krupce protireformace, dne 7. září stejného roku měl v kostele sv. Anny pastor Elias Schedler kázání na rozloučenou. Stal se tak posledním evangelickým farářem v Krupce. Dne 11.7.1640 byl jako nový katolický farář uveden Martin Barth. Po třicetileté válce sloužil kostel sv. Anny jako jediný zachovaný všem farníkům až do roku 1684, kdy byl opraven městský kostel Nanebevzetí P.M.

Následovalo dlouhé období, kdy byl kostel sv. Anny na Libušíně opuštěný a nepoužívaný.

HŘBITOV

Na zdejším hřbitově se pohřbívalo od roku 1609 až do roku 1887, kdy obec zřídila hřbitov nový. U kostela sv. Anny je pohřbeno 327 obětí morové epidemie z roku 1680 a 37 obětí cholery z roku 1850. Odpočívají zde 3 významní městští písaři Michael Stuehler, Johann Jungmeister a Michael Weiner a mnoho dalších osobností města - starostové, radní, úředníci, správci horního úřadu, obchodníci i duchovní. Místo posledního odpočinku zde nalezli také padlí ve třicetileté a sedmileté válce.

SOUČASNOST

Díky aktivitám a zájmu jednotlivců, Města Krupka, Občanského sdružení Královské horní město Krupka se v posledních letech provádějí postupné opravy interiéru a úprava hřbitova. Na rekonstrukci se podílejí i dobrovolníci z Německa, finančně přispívá spolek bývalých rodáků Heimatgruppe Graupen. Naposledy byla opravena a nově vysvěcena kaplička při kostele.

 

OTEVÍRACÍ DOBA

Květen - září

Pátek od 13.00 do 17.00 hodin

Sobota, neděle od 10.00 do 17.00 hodin

Návštěvníkům je v kostele k dispozici průvodce a propagační materiály města. V interiéru je výstava popisující jedinečné náhrobní kameny místního hřbitova.

Vstup dobrovolný.

KONTAKT

Tel.: +420 417 803 131 Městský úřad Krupka - úsek cestovního ruchu

     

 

MUZEUM KRUPKA - č.3

V muzeu, které se nachází přímo v centru Městské památkové zóny v původně renesančním městském domě jsou instalovány stálé expozice věnované těžbě cínu, přírodě a historii zdejšího regionu. Zajímavý je i oddíl paleontologie, mineralogie a stálá výstava funkční historické hasičské techniky. Atrakcí je výstava modelů hub rostoucích v českých lesích.

     

 

DŘEVĚNÁ ZVONICE - č.7

Za kostelem Nanebevzetí Panny Marie se nachází městská zvonice z 15. století. Má zděnou podezdívku, dřevěné patro a šindelovou střechu. Ke zvonici neodmyslitelně patřil krásný a zvučný hlas zvonu Zuzana. Byl odlit v roce 1440, měl průměr 156 cm, výšku 170 cm a hmotnost 3 266 kg. V roce 1916 byl odvezen a použit pro válečné účely.

  

 

MOROVÝ SLOUP S BAROKNÍ SOCHOU SV. FRANTIŠKA XAVERSKÉHO - č.8

V květnu roku 1680 vypukla v Krupce morová epidemie. V Praze se morem nakazil krupský měšťan Tobias Behr, jehož celá rodina nemoci podlehla. Do prázdného domu se vloupali zloději, kteří nákazu roznesli po celém městě. Zemřelo 327 lidí, tedy asi třetina obyvatel Krupky. Nemoc odezněla kolem 3. prosince, na svátek jezuitského misionáře sv. Františka Xaverského. Krupští tak přisoudili tomuto světci rozhodující zásluhu na potlačení epidemie. Jeho barokní socha z roku 1717 se stala symbolem města. 

 

 

BÝVALÁ RADNICE S VĚŽNÍMI HODINAMI - Č.9

Nad kostelem Nanebevzetí Panny Marie a naproti muzeu se nachází budova staré krupské radnice s věžními hodinami, dnes v soukromém vlastnictví.

 

 

BÝVALÁ VÝLETNÍ RESTAURACE VILÉMOVA VÝŠINA - č.10

 

VYHLÍDKOVÁ SKÁLA MRTVÝ KÁMEN

 

NÁMĚSTÍ ULICOVÉHO TYPU (bývalé Tržní náměstí) V HUSITSKÉ ULICI

Městská památková zóna - Husitská ulice bývala ve středověku centrem městského života. Typický obrázek historického jádra Krupky tak tvoříulicové náměstí s kostely, hradem a sochou sv. Františka Xaverského. Husitská, dříve také Koldicovská, ulice byla centrem hornického města Krupka. Bydleli zde horníci a později řemeslníci. Krupka měla cech kovářů, do kterého patřili cínaři, jehláři, zlatníci, mědikovci, koláři, nožíři, platnéři, klempíři a zámečníci. Dále vznikly cechy řezníků, konvářů, ševců, pekařů, krejčích a pláteníků. Bohatství města a jeho měšťanů plynulo z těžby cínu a dokládala ho výstavba několika kostelů a hradu. Při velkých požárech v minulých staletích shořela většina původních typických domů s hrázděnými štíty. Dnešní podoba Husitské ulice je tvořena přestavěnými nebo zrekonstruovanými původně renesančními domy.

    

 

MAPA HUSITSKÉ ULICE

1.) Městská památková zóna Husitská ulice

2.) Hrad Krupka

3.) Muzeum

4.) Městský kostel Nanebevzetí Panny Marie

5.) Špitální kostel Sv.Ducha

6.) Kostel Sv.Václava

7.) Dřevěná zvonice

8.) Morový sloup s barokní sochou sv. Františka Xaverského

9.) Bývalá radnice s věžními hodinami

10.) Bývalá výletní restaurace Vilémova výšina

11.) Hřbitovní kostel Sv.Anny

12.) Vyhlídková skála Mrtvý kámen

 

Krupka a okolí

 

     

     

 

BAZILIKA PANNY MARIE SEDMIBOLESTNÉ - č.2

Poutní kostel Panny Marie Sedmibolestné je dílem vynikajících architektů italského původu Giulia a Octavia Broggiových. V letech 1701-1706 postavili vznosnou stavbu se dvěma hranolovitými věžemi viditelnými z dalekého okolí. Je obklopen ambity se sedmi kaplemi, symbolizujícími sedm bolestí Panny Marie.

Chrámovému prostoru dominuje vyřezávaná kazatelna a oltář od Františka Tollingera z roku 1714. Kostel je vyzdoben vzácnými vynikajícími obrazy malíře Ignáce Raaba.

Nedílnou součástí barokní baziliky je Biskupské gymnázium založené jezuity v roce 1679.

Odkaz na virtuální prohlídku: https://www.virtualtravel.cz/krupka/bazilika-panny-marie-sedmibolestne-v-krupce/bocni-pohled.html

     

     

 

LANOVÁ DRÁHA NA KOMÁŘÍ VÍŽKU A SAMOTNÁ KOMÁŘÍ VÍŽKA - č.3 a č.6

Dvousedačková lanovka s celoročním provozem vás dopraví z centra města Krupky na vrchol Komáří vížky, kde se v blízkosti stanice nachází Horský hotel Komáří vížka s vyhlídkovou restaurací. Za jasného počasí a dobré viditelnosti lze z terasy dohlédnout až na vrcholky Krkonoš a jako na dlani zde spatříte České středohoří.

nejdelší sedačková lanovka bez mezistanice v České republice. Délka: 2 348 m.
Převýšení stanic: 482 m.
Rychlost lanovky: 2,5 m/s.
Doba jízdy: 15 minut.
Krupka: 324 m n.m.
Komáří vížka: 806 m n.m.

V letním období jsou zde ideální podmínky pro turistiku, vyjížďky na koních, cykloturistiku a paragliding.
V zimě je pro návštěvníky k dispozici lyžařský areál, sjezdovky se třemi vleky, upravené běžecké tratě.

Odkaz na virtuální prohlídku: https://www.virtualtravel.cz/krupka/komari-vizka.html

                        

      

      

     

 

ŠTOLA STARÝ MARTIN - č.4

Štola Sarý Martin je niní spolu s městem Krupka zapsána na indikativním seznamu UNESCO jako Hornická kulturní krajina Krušnohoří / Montanregion Krušnohoří.

Prohlídková štola "Starý Martin" je jedno z nejvýznamnějších starých důlních děl krupského revíru.Otvírá severozápadní část žíly Lukáš,která v historických dobách náležela mezi nejdůležitější rudní žíly celého krupského revíru. Žíla Lukáš patří k mnoha mnoha plochým rudním žílám, uloženým v rulách krupského důlního revíru.Tyto žíly byly v historických dobách předmětem intenzivní těžby cínové rudy. Žíla Lukáš však měla vyjímečný charakter. Její směrná délka je kolem 2 km a jedná se tedy o nejdelší cínovou rudní žílu v České republice a střední Evropě. Žíla Lukáš má ve většině svého průběhu větší mocnost, průměrně 15 - 20 cm. Bohaté zrudnění reprezentované kassiteritem dosahuje v některých úsecích až několik % cínu a je prakticky bez podílu nežádoucích sirníků, především arsenu.Bohatý úsek žíly Lukáš byl v nejstarších dobách těžen od jejího výchozu na den a posléze pak množstvím jam různých hloubek.V dolovém poli štoly Martin je žíla uložena 60-80 m pod povrchem terénu.

Nejstarší práce spadají pravděpodobně do 14.století a na povrchu po nich zůstalo mohutné pole odvalů. Důlní díla pochopitelně zastihla a těžila též méně významné cínové žilky v nadloží žíly Lukáš. Ze 14. stol. nejsou zachovány o báňském provoze téměř žádné písemné zprávy. Teprve krupský horní řád z roku 1482 se již zmiňuje o ražbě a udržování hluboké dědičné štoly Dürrholz (místně Duršlovka), jejíž ražba byla zahájena ke konci 60. nebo začátkem 70. let 15.století.Její ústí je cca 30 m pod štolou Martin a její průběh je znám pouze částečně z mapy J. Zechela z roku 1704. Větší část lze pouze rekonstruovat dle indicií v mapě a písemném materiálu. Jednalo se o dvě štoly o rozdílu úrovní cca 90 m. Prostoru dolů pod Komáří vížkou dosáhla dědičná štola až v polovině 16. století a její celková délka byla cca 1,5 km. V historických dobách byla několikráte zmáhána, naposledy v roce 1704, ale zmáhání se nepodařilo. V současné době je dědičná štola nepřístupná, ale její spodní úsek odvádí většinu důlních vod z celého prostoru štoly Martin. Prakticky do konce 18. století probíhala těžba žíly Lukáš četnými jámami s velmi malým plošným rozfáráním.V roce 1864 koupily krupské doly bánští Schiller a Lewald , kteří se pokusili o modernější a komplexnější otvírku hlavních rudních žil, mezi nimi též žíly Lukáš. Bylo započato s ražbou štoly Martin. Samotní podnikatelé konstatují ve svých pracech, že v roce 1868 je "štola Martin dlouhá již 120 láter ( cca 227 m) a je jen několik málo láter pod žilou a s jistotou se očekává její naražení".

Po naražení žíly byla po žíle vyražena hlavní sledná chodba a z ní pak byly raženy dovrchní chodbice po úklonu žíly a další patrové sledné a měrné chodby. Takto vytvořené bloky byly pak těženy a vydobyté prostory založeny hlušinovým materiálem.Zajímavé bylo zjištění, že na žíle Lukáš byly vedle starých porubů, kde byla použitá prastará dobývací metoda "sázení ohněm", otvírány a následně dobývány dosti bohaté partie žíly, starými havíři nedotčené. Ti raději vyřizovali slabší žíly blíže povrchu a větším hloubkám se zpravidla vyhýbali. Po tomto zjištění se těžba cínových rud v 70. letech 19. století soustředila na dobývání bohatých partií žíly Lukáš ze štoly Martin. Z bezpečnostních důvodů již v této době a dále pak několikráte později nařizoval báňský úřad nutnost zřízení druhého vchodu do dolového pole. Toto bylo neúspěšně zkoušeno několikráte od doby podnikatelů Schillera a Lewalda a až do konce prací zmáhání jam König David nebo Lukáš.

    

 

KALVÁRIE BOHOSUDOV - č.5

Od poloviny 18. století si mohou návštěvníci prohlédnout barokní kapli, která je součástí křížové cesty. Později k ní přibylo 14 kapliček, na nichž jsou vyobrazena jednotlivá zastavení Krista na jeho cestě k ukřižování. Sousoší Krista, Panny Marie a Máří Magdalény pochází z roku 1905.

     

                                       

                      

 

KAPLE SV. WOLFGANGA - č.7

Kaple sv. Wolfganga byla původně postavena již ve 14. století v gotickém slohu. Za třicetileté války, roku 1634 byla kaple srovnána se zemí a až v letech 1692 - 1700 se dočkala obnovy. Barokní kapli postavil zednický mistr H.G. Prűchel na popud tehdejšího pána Krupky Vojtěcha V. Šternberka. V roce 1710 přešla Krupka i s kaplí do správy hraběte Clary -Aldringena. Později byl v okolí založen i malý hřbitov, kde se pohřbívali převážně obyvatelé Horní Krupky. Kaple byla zasvěcena sv. Wolfgangovi, patronu horníků,který byl řezenským biskupem a kolem rokz 967 se zasloužil o založení pražského biskupství. Mezi lidem se tradovalo, že sv. Wolfgang kdysi pobýval na Komáří vížce, a protože se mu okolí zalíbilo, požehnal místním borůvkám a ony pak rostly v nevídané velikosti. Proto se zde také pořádaly tradiční borůvkové poutě. Kaple stojí cca 280 m západně od vrcholu Komáří vížky, v nadmořské výšce cca 774 m.Barokní kaple sv. Wolfganga je čtvercová, na severní straně je vstupní přístavek, jižní strana je uzavřena polokruhovitým presbytářem. Prostor je zaklenut vysokou sedlovou střechou završenou polygonální dřevěnou zvoničkou s cibulí. Střecha je kryta novým dřevěným šindelem. Všech šest oken je pravoúhlého tvaru, sedmé okno ve středu presbytářní stěny bylo zazděno. Součástí kaple je hudební kruchta.

Původní vybavení kaple se nedochovalo. V kapli je uložen kamenný smírčí kříž, který stával u cesty před kaplí. V historických pramenech je zmiňován poprvé až v roce 1898. Na čelní straně kříže jsou patrné dvě rýhy připomínající meč. Smírčí kříže jsou středověké kamenné památky, jejichž původ je vysvětlován různě. Nejpravděpodobnějším tvrzením je spojitost kříže s trestním právem, kdy se pachatel násilného činu mohl usmířit s příbuznými své oběti. Jednou z podmínek při smíru byla stavba kříže, umístěného často na místě nebo poblíž místa, kde k činu došlo. Písemným dokladem smíru byla tzv. smírčí smlouva, která se však k tomuto kříži nedochovala. Přesto můžeme jeho stáří odhadovat na bezmála 500 let. Vyryté značky na čelní či rubové straně kříže představují mnohokrát zbraň. Předpokládá se, že jde o zbraň vražednou. V tomto případě jí byl meč. V roce 1999-2000 v rámci projektu PHARE - "Krupka - Dubí - naučná hornická stezka" byla kaple zrekonstruována nákladem 3 126 006 Kč. V jejích prostorách je instalovaná expozice o vývoji osídlování příhraniční oblasti a rozvoji řemesel . Prostory kaple budou využívány /jsou/ pro církevní účely, k výstavám i ke vzájemný setkáváním obyvatel z obou stran česko-německé hranice.

     

     

 

KOSTEL SV. PROKOPA - č.8

Nejstarší hornický kostel - kostel sv. Prokopa - byl založen v době prvotního osídlení v blízkosti havířské osady Kirchlice u Liščího potoka. Písemně je kostel zmiňován v roce 1331. Konečnou podobu získal v roce 1676, kdy byl kompletně přestavěn. Veřejnosti přestal kostel sloužit roku 1891. Z jeho vnitřního vybavení se po požáru v roce 1939 bohužel nic nedochovalo. Sochy sv. Petra a Pavla, které stály po obou stranách hřbitovní brány, byly přemístěny do kostela sv. Anny na Libušíně.

                   

 

PAMÁTNÍK 313 OBĚTÍ POCHODU SMRTI - č.9

POCHODY SMRTI

Tyto pochody se uskutečňovaly v době 2. světové války, kdy v letech 1944-45 byli vězni z koncentračních táborů blízko fronty nuceni pod hrozbou okamžitého usmrcení jít mnohakilometrové pochody bez dostatečné obživy a odpočinku. Lidé byli podvyživení, nemocní, vyčerpaní, nedostatečně oblečení a obutí, vystaveni jakémukoliv nepříznivému počasí. Během pochodu dostávali buď minimum nebo žádné jídlo a pití. Kdo již dále nemohl pochodovat, byl zastřelen.

Stejně tomu bylo i u transportů v přeplněných dobytčích vagonech, kde byli zajatci zavřeni i několik dní bez možnosti získat potraviny či provést hygienu.

BOHOSUDOV 1945

Jeden z těchto transportů zastavil dne 24.dubna 1945 na nádraží v Bohosudově. Vlak s 1880 vězni české, ruské, polské, italské, francouzské a německé národnosti vyjel ze sběrného tábora Ammendorf / Osendorf u Halle a mířil na Plzeň.

Při zastavení v Bohosudově byli lidé z vagónů vyhnáni a v nedalekých tůňkách jim bylo dovoleno se umýt. Mnozí z nich, protože trpěli žízní se vody i napili. Vyčerpaní, nemocní a zesláblí vězni zde poté umírali na zápal plic nebo tyfus. Jejich těla dozorci naházeli do prohlubní opuštěného dolu Elbe nedaleko trati, kde skončily také oběti pochodů smrti, které tudy procházely směrem od německých hranic.

Jména zemřelých zůstala neznámá. Vlak pokračoval v cestě směrem na Plzeň, jeho cesta končila v Žihli, kde se zbytek vězňů dočkal osvobození.

POVÁLEČNÉ OBDOBÍ

Po skončení 2. světové války bylo nutné zajistit důstojný pohřeb obětí pochodu smrti. Za pomoci lékařského dozoru a bezpečnostních orgánů byla mrtvá těla exhumována a uložena do rakví. Jako místo posledního odpočinku 313 obětí pochodů a transportu smrti byl určen prostor proti bývalému kostelu sv. Prokopa. Památník byl na místě masového hrobu odhalen roku 1948 a je každoročně místem konání pietního shromáždění k uctění památky obětí fašismu.

Přímým účastníkem transportu smrti, který projížděl Bohosudovem, byl pan profesor Josef BĚHOUNEK, vězeň č. 2491. Po válce se stal ředitelem teplického Gymnázia a později Vyšší hospodářské školy.

O transportu smrti vypovídá :
„Nastupujeme na postranní koleji za našimi baráky do uzavřených nákladních vagónů. Nálada se pozvedla, hrstka nás Čechů drží se pohromadě a znovu věříme...věříme, i když nás je v jednom voze nacpáno 80, i když si tu nemůžeme ani lehnout , ba ani sednout, neboť odcházíme z míst, kde po několika týdnech by nás jistě umučili k smrti. Ten náš optimismus nám pomáhal nésti statečně prvé dny tohoto transportu, o němž jsme ještě tehdy netušili, že je to transport smrti, z něhož každý druhý z nás se již živ nedostane.“

„Dny a noci míjely a my jsme malými zamřížovanými okénky pozorovali, kam nás vezou. Zjistili jsme, že jedeme přes Lipsko, Drážďany směrem k našim hranicím. Ale to už začínalo být v našich vagónech zle. Hlad dostoupil vrcholu, ale co bylo ještě hroznějšího byla žízeň.“

„Jednou za den také při nějaké delší zastávce nás odvedli vůz po voze pro ten denní kousek jídla: malý krajíček chleba, asi 5dkg margarínu, později už jen tři studené brambory. A ne každý den – malý šálek pitné vody. O umytí ani zdání, byli jsme špinaví, zarostlí, sužovali nás vši,jichž den ode dne přibývalo. Ale abych byl spravedlivý, přece jednou, za celou dobu transportu jsme se vykoupali. V Bohosudově u Teplic jsme stáli delší dobu. Naši dozorci nás jednoho dopoledne vyhnali z vozů a sehnali do malého rybníčku pod náspem. Je pravda, že koupel byla osvěžující, ale snad pro zdravé lidi, ne však pro vězně s horečkami, sotva se držícími na nohou. Podvyživení lidé se nachladili, přišly zápaly plic, záněty ledvin...mrtvých přibývalo. Viděli jsme, jak je vynášejí ráno z vozů.“

                                         

 

ZŘÍCENINA HRADU KYŠPERK (SUPÍ HRAD) - č.10

 

FRANCUZSKÝ POMNÍK A NAUČNÁ STEZKA BOJŮ V ROCE 1813, JUCHTOVÁ KAPLE - č.11

FRANCOUZSKÝ POMNÍK

Francouzský pomník stojí na místě kde ve dnech 29. a 30.srpna 1813 probíhaly těžkém boje mezi francouzskými Napoleonovy vojsky a spojeneckými armádami Ruska, Rakouska a Pruska. Nachází se na křižovatce silnic z Unčína,Přestanova a Strádova,naproti Juchtové kapli. Pomník byl založen roku 1911 a tvoří jej čtyřhranný žulový obelisk s koulí na vrcholu.

MAPA NAUČNÉ STEZKY 1813

JUCHTOVÁ KAPLE

Stojí v místech, kde s křižují silnice ze Strádova, Přestanova a Unčína. U této kaple byl sváděn velmi tuhý boj k večeru prvního dne bitvy u Chlumce 29.srpna 1813. Francouzi v tomto místě útočili s cíle probít se a zlikvidovat ruské dělostřelecké baterie umístěné nedaleko. Obsluha těchto děl, byla tehdy již téměř pobita s hrozilo nebezpečí, že se francouzi děl zmocní. Baterie byly zachráněny útokem ruské gardové jízdy.

 

SKI AREÁL KOMÁŘÍ VÍŽKA - č.12

 

ZŘÍCENINA TVRZE STARÝ DVŮR (VODNÍ TVRZ) - č.13

 

KOTELNÍ JEZÍRKO (KESSELTEICH) - č.14

 

STARTOVACÍ PLOCHA ZÁVĚSNÉHO LÉTÁNÍ - č.15

 

MAPA KRUPKY A OKOLÍ

1.) Samotná Husitská ulice

2.) Bazilika Panny Marie Sedmibolestné

3.) Nástupní stanice lanové dráhy na Komáří vížku

4.) Štola Starý Martin

5.) Kalvárie

6.) Komáří vížka

7.) Kaple Sv.Wolfganga

8.) Kostel Sv.Prokopa

9.) Památník 313 obětí pochodu smrti

10.) Zřícenina hradu Kyšperk (Supí hrad)

11.) Francouzský pomník a Naučná stezka bojů v roce 1813, Juchtová kaple

12.) Ski areál Komáří vížka

13.) Zřícenina tvrze Starý Dvůr (Vodní tvrz)

14.) Kotelní jezírko (Kesselteich)

15.) Startovací plocha závěsného létání